Kdo vstoupí na horu Hospodinovu?

pondělí 23. březen 2009 11:13

toto je hora moravská
foto: Klára H.

Tedy - kdo prožije život na jeho výšinách, v tom, co je opravdu dobré?

Žalm 24., odkud tuto otázku cituji, odpovídá takto: Za prvé "ten, kdo má nevinné ruce". Těžko můžeš prožít život dobře, lpí-li na tvých rukou krev, jsou-li poskvrněny vinou, zločinem. Vražda, krádež, smilstvo, násilí - to vše sráží náš život z hory do propasti, a proto pamatuj. Chceš se snad vlastních rukou děsit? Stydět se za ně a bát se jich? Při každém pohledu na ně? Je velká milost mít ruce nevinné, a je velká úleva, když naše ruce, třebas chmatácké, třebas násilnické, dojdou odpuštění.
 
Ale nejen spáchaný zločin zhoršuje kvalitu života. Také jde o to, co nosíme v srdci, jaké je naše nitro. To je další věc: "mít čisté srdce". Zášť, zloba, závist, nenávist - to vše kazí náš život, znehodnocuje naše dny. A naopak - tam, kde je naše srdce oproštěno od těchto nebezpečí, od této špíny, tam jsme Bohu blízko, tam je život dobrý. Stvoř srdce čisté je klasická modlitba a má výborný smysl. Nechceme si život otravovat, ani sobě, ani jiným. Chceme žít i působit pozitivně a otevřeně.

Za třetí, na horu Hospodinovu vstoupí ten, kdo "neobrací duše své k marnosti". Myslím, že to je velice aktuální, neboť právě dnes se zbytečností a prázdnoty nabízí víc než kdykoli dřív. Nemusíme dobývat chléb tak lopotně jako předchozí generace, žijeme v nadbytku, stále lepší technologie nám umožňují život pohodlný a velmi usnadněný. Máme tím pádem víc času na hlouposti, útočí na nás obrovská nabídka zábavy, bezmyšlenkovitého či iluzorního přežívání. I to - přestože si to možná málo uvědomujeme - může zhoršovat kvalitu života. Je lépe mít hlubší životní obsah, náplň, která stojí za to, mít úkol, který má smysl a je užitečný. Zábava, hry, sport atd., to všechno je fajn, ale "neobracejme k tomu svou duši", nenechme se tím pohltit, jinak z nás budou prázdné a tupé figury, které se nezajímají o svět kolem sebe a problémy druhých. Marnost však může mít i další podoby, například sedřít se kvůli něčemu, co škodí, to je snad ještě smutnější než se válet na kanapi. Bylo - a doufám, že i je - dobrou křesťanskou tradicí zvažovat, jaká povolání mají smysl, která jsou prospěšná a užitečná.

A poslední věc, která se tu uvádí - nemáme "přísahat lstivě". To znamená: nemáme klamat. Važme si pravdivých slov a pravdivých postojů a nenechme se zlákat vějičkou výhod za cenu lži, lsti či podvodu. Klamat druhé je svinstvo. Zhoršuje to kvalitu života. Je to hazard s lidskou důvěrou, nabourává to vztahy. Kde druhým něco nakukáme, nějak je obalamutíme, řečí lstivou ošálíme, tam není Bůh blízko, tam se vzdalujeme. Já vím, existuje i milosrdná lež, společenská lež, někdy neříci pravdu je pravdivější než všechno vyklopit - ale to jsou chvíle výjimečné, s těmi je třeba velice šetřit a dlouho je zvažovat. V zásadě platí, že je dobré nemluvit lživě, nemyslet lstivě.

Takový způsob života je tedy Bohu blízko. Samozřejmě v tom všelijak selháváme. Nejsme ideální, nežijeme vždycky jen a jen dobře. A tím se dostáváme k zajímavé souvislosti - Matoušovo evangelium několikrát zdůrazňuje, že na horu vystoupil Ježíš (kázání na hoře, proměnění na hoře atd.). On žil život dobrý, ve všech zmíněných ohledech. Skrze něj tedy přijímáme "od Hospodina požehnání a spravedlnost", jak je v Žalmu řečeno. On tu cestu prošlapal a stále znovu nás inspiruje. Nemusíme se kutálet ze svahu dolů, můžeme pomaličku stoupat za ním.

 

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Jsem farář Českobratrské církve evangelické, na Lidovkách.cz píšu od dubna 2006. Články napsané před spuštěním nového systému, v soutěži i po soutěži, lze nalézt v rubrice Oblíbené blogy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik