Dílo každého vyjde najevo

pondělí 13. říjen 2008 14:03

mínus plus mínus
foto: Klára H.

Lze zatajit vlastní činy? Nejen zločinec doufá, že se na jeho zločin nepřijde. I lidé počestní a své pověsti dbalí zatajují leckteré okamžiky svého života a stydí se při představě, že by měly vejít ve známost, být zveřejněny. Není přece těžké - a vidíme to na příkladu politiků - na každého člověka něco najít. Každý máme někde v paměti uloženy své slabé chvilky a jsme rádi, že se nepřipomínají, že odezněly.

Není to k vzteku, když nás Nový zákon jak ústy Ježíšovými, tak ústy Pavlovými ujišťuje, že přijde den, kdy to všecko vyjde najevo? Máme se na takový den těšit? Copak se musí opravdu prát nějaké starodávné špinavé prádlo; to nemůže zůstat v zapomenutí, přikryto milosrdným nánosem času? Opravdu je boží spravedlnost tak krutá, že se všichni ostatní budou moci podívat na videofilm našeho života a pitvat naše trapné chvilky? Všechna naše selhání?

Smyslem novozákonní zvěsti však naštěstí není člověka strašit, ponižovat a zesměšňovat. Evangelium nechce člověka psychologicky vydírat; tady nejde o žádný „kompromitující materiál“, jehož zveřejněním by se měl člověk potupit a znemožnit. Evangelium nevyhrožuje, evangelium zve člověka k novému životu. Že se nic na světě neutají, to neznamená (jak se to někdy bohužel chápalo): „děs se, bídný červe, všechny tvé hříchy vyjdou najevo a potupa tě nemine“. Ne. Že se nic na světě neutají, to znamená spíš: žij upřímně, bez pokrytectví. Počítej s tím, že vše, co konáš, se ví. Tvá řeč i tvé myšlenky, tvé chování navenek i o samotě, tvé chvíle veřejné i intimní - ať to není v rozporu, ať se za to nemusíš stydět, ty můžeš vše přiznat; můžeš žít bez přetvářky, celistvě, s určitou mravní integritou, která brání strachu z toho, co se to zas na mě vyvalí. A když už jsi něco provedl a víš o tom, ber to tak, jako že to vědí všichni. Není co skrývat.

Jistěže má člověk právo na své soukromí, na své intimnosti, na svá tajemství. Jsou okamžiky, do kterých nikomu nic není a které nepatří na veřejnost. Ale je velký rozdíl, zda svého soukromí užíváme upřímně a pravdivě, nic si nenalháváme, ani sobě ani druhým, anebo zda je naše soukromí opředeno přetvařováním a vytáčkami, lhaním a pokrytectvím - před druhými, i před sebou samými. Žít otevřeně, bez přetvářky, jakoby veřejně - to je svoboda, kterou nám evangelium v Kristu nabízí také i pro naše soukromí, svoboda, kterou možná málo doceňujeme.

Avšak nejde jen o naše soukromí a jeho tajnosti. Jde o celkové životní úsilí, o to, jak a na čem v životě stavíme. Dílo každého člověka se ukáže a zhodnotí ne proto, aby se ukázalo, jak jsme skvělí, tím méně proto, abychom se mohli pokochat pohledem na selhání druhých, nýbrž proto, že se konečně ukáže pravda; že vyjde najevo, jaké je a bylo to, co člověk konal, oč usiloval, jak na čem stavěl. O to jde - o kvalitu lidského díla, o pravdivé zhodnocení a posouzení, které je nám lidem nemožné, neboť vždy relativní a neuchopitelné. Z lásky k pravdě můžeme se těšit na den, kdy oheň zprubuje dílo každého člověka, kdy plevy, nánosy zbytečností shoří jak suchá tráva, a vytrvá a obstojí jen materiál poctivý, kvalitní a cenný.

Je to bláznivá naděje, ale zároveň mravně inspirující. A řekl bych, i naděje jaksi velkorysá, umožňující přívětivý nadhled nad vším lidským počínáním. Očekávání dne, kdy dílo každého člověka vyjde najevo, svým způsobem uklidňuje - protože nic nezmizí, nic nelze sprovodit ze světa, všecko se ví, pravdu neošálíš. Žádná křivda, žádné bezpráví, žádný zločin; nic není promlčeno; slabí a bezmocní, všelijak zbití, znásilnění a povraždění nakonec dojdou zastání.

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Jsem farář Českobratrské církve evangelické, na Lidovkách.cz píšu od dubna 2006. Články napsané před spuštěním nového systému, v soutěži i po soutěži, lze nalézt v rubrice Oblíbené blogy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik