O darech a vděčnosti

středa 10. září 2008 11:43

jsme obdarováni
foto: Klára H.

Když nám někdo pomůže nebo nějak projeví svou náklonnost, když pro nás něco udělá, pak jistě začneme uvažovat o tom, jakým způsobem se odvděčit, jak poděkovat. Takové přemýšlení může být různé - od pragmatického „musíme se nějak vyrovnat“ přes obligátní „máte to u mě“ až po hluboké vědomí obdarovanosti něčím, co nelze splatit žádnými penězi, žádnou protislužbou stejné hodnoty, žádným „jsme si kvit“.

Myslím, že je to dobrý směr lidského uvažování - přemýšlet, jak opětovat přízeň, jak projevit vděčnost. Z člověka by se stal strašný tvor, kdyby z druhých jenom sál a tyl, kdyby pořád bral a nic nedával, kdyby druhé lidi využíval jen pro své cíle, zneužíval jejich dobroty. Takoví jsou snad nejhorší - kteří vidí v lidech jen hloupý a naivní materiál, z kterého je třeba vyždímat, co se dá, a pak odkopnout. Jak mohu projevit svou vděčnost - to je jedna z důležitých otázek, která zakládá lidství.

Ale čemu, komu jsme vděčni za to, že vůbec něco je? Za to, že jsme se narodili, že můžeme vnímat a myslet? Čemu, komu jsme vděčni za to, že příroda je tak skvěle zařízena, že život trvá, že můžeme zadarmo přijímat všechny ty úžasné dary svými smysly a schopnostmi? Čemu, komu jsme vděčni za to, že jsme, že jsem já - každý jednotlivec? Copak za to nemusíme být vděčni? Běžně projevujeme vděčnost třeba za to, že nám někdo dá kousek čokolády nebo přednost ve dveřích, ale za to, že existuje život s tolika nepředstavitelnými možnostmi, za to nikomu a nijak vděčni nejsme? Přemýšlíme, jak se odvděčit kamarádovi, který nám pomohl s bramborama nebo s cementem, ale napadlo nás někdy, jak se odvděčit za to, že jsme? Že jsem sám sebe dostal darem, aniž bych se o to nějak přičinil?

To je otázka z bible (1Te 3,9), která tu zůstává jaksi neorganicky, nazařaditelně trčet nad vším naším počínáním: „Jak se můžeme Bohu odvděčit za všechnu tu radost?“ Ta otázka tu trčí bez odpovědi - v biblickém textu i v našich životech, v našem přemýšlení a konání. Může se vůbec člověk Bohu něčím odvděčit? Co může člověk nabídnout?

Je dobře, že otázka zůstává bez odpovědi - jako živá výzva, jako apel, který dráždí a provokuje. Odpověď není zřejmá, neboť nejde přece o to, aby člověk byl s Pánem Bohem „šul nul“, aby výdaje a příjmy souhlasily a my si mohli odškrtnout vyrovnaný účet. To by pak nebyla žádná víra - jen pověra „něco za něco“. Otázka zůstává otevřená, odpověď píšeme svým životem - až do smrti. A výsledek je nejistý.

V této otevřenosti věcí, ve vědomí nezasloužené a nesplatitelné existence, kdy je třeba stále znovu hledat pravdu, se pak vracíme zpět k lidem okolo sebe: Naše radost, naše důvody k vděčnosti a chvále, všechny ty dobré životní dary, které přijímáme, koncentrují se do setkání s lidmi, s nimiž se můžeme chovat solidárně a s nimiž se můžeme vzájemně potěšovat. Tady je nakonec jakoby svorník našeho úžasu ze života, naší vděčnosti i našich životních zápasů: mít někoho blízkého, sdílet se s lidmi, kteří mi nejsou lhostejní, které dokážu potěšit a vlévat jim energii do žil svou nadějí. Vděčně přijímat a vděčně dávat, tomu říkám víra.

 

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Jsem farář Českobratrské církve evangelické, na Lidovkách.cz píšu od dubna 2006. Články napsané před spuštěním nového systému, v soutěži i po soutěži, lze nalézt v rubrice Oblíbené blogy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik