Jaká je naše svoboda

pondělí 21. duben 2008 12:07

stejní nebo jiní
foto: nevím

Člověk je povolán ke svobodě. Tak tomu věřím, že zotročení je vždycky jen dočasné a budoucnost v něm není. Máme dnes štěstí, prožíváme nejvyšší míru svobody, jakou jsme kdy v dějinách měli, ale je třeba se taky ptát, jestli naplňujeme svobodu dobrým obsahem. Využíváme svých možností dobrým způsobem? Vážíme si vůbec této skvělé nabídky?

„Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe,“ píše se v bibli - a mně se zdá, že právě tak si často svobodu vykládáme: jako že si můžeme dělat, co chceme, můžeme jít jen za svým, můžeme sledovat vlastní cíle - a prosazovat se. Prosazovat se na úkor druhých. Jako by se nám na svobodě právě toto nejvíc líbilo, jako by to byl hnací motor našeho počínání.
 
Bible nabízí ještě jiný přístup: „Nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“ Svoboda může být také příležitostí k službě, příležitostí k lásce. Být svoboden neznamená jenom, že všechno mohu, co si sám umanu (a nic jiného mě nezajímá), ale znamená především možnost vzájemnosti, kvalitu života v dobrých vztazích, kdy nemyslím jen na vlastní prospěch, ale mám na paměti i druhé lidi. Nejsou mi lhostejní a snažím se přispět k jejich obohacení a jejich radosti, a v neposlední řadě pomoci jim v jejich nouzi.

Tento obsah svobody by se nám neměl ztratit. Právě tuto příležitost můžeme využívat, tuto možnost volit. Apoštol Pavel, který ta slova psal, si však nedělá iluze: „Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.“ Nesedí to přesně na naši dobu? Nepřipadá vám, že v naší svobodě je hodně vzájemného kousání a požírání? Všude samá kusadla, samí požírači! To je pro svobodu nebezpečné, protože rozkladné! Svoboda sobecká se zvrhne. Časem přestává být svobodou. Jenom tam, kde je svoboda naplněna láskou k bližním, přináší své plody a trvá.

Je obrovskou radostí setkat se s člověkem, který někde někomu pomáhá a možná za to ani nic nechce. Je radostí potkat lidi, kteří se neženou jen za vlastním úspěchem, nešplhají se po druhých za svými cíli, ale slouží někde někomu, třeba nenápadně, ani se o nich mnoho neví... Je radostí a taky velkou nadějí, když mezi mladými lidmi vítězí láska nad sobectvím. 

Je to naše svoboda, záleží tedy na každém z nás.

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Štěpán Hájek

Jsem farář Českobratrské církve evangelické, na Lidovkách.cz píšu od dubna 2006. Články napsané před spuštěním nového systému, v soutěži i po soutěži, lze nalézt v rubrice Oblíbené blogy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik